Jak podpořit zdraví dětí (nejen) v rizikových obdobích?

Podzimní měsíce s sebou obvykle přinášejí vyšší výskyt infekcí dětí, zejména dýchacího ústrojí. U těchto "nachlazení" se ve většině případů jedná o nezávažná virová onemocnění projevující se rýmou, kýcháním, bolestí v krku, chrapotem a kašlem. K šíření nákazy velkou mírou přispívá kolísání venkovních teplot a návrat dětí do školních zařízení, kde se viry v kolektivu a uzavřených prostorách snadno šíří.

Základem pevného zdraví je životospráva

Zcela zásadním faktorem v udržení nízké nemocnosti je dlouhodobá příprava. Již od nejranějšího věku dětem předáváme cestou osobního vzoru základy zdravé životosprávy. Učíme je správné výživě - jíst pravidelně vyváženou rozmanitou stravu bohatou na vitaminy v přirozené formě (tj. alespoň 4 porce ovoce a zeleniny za den) a nepřejídat se. Stejně tak je nutná vyváženost denních aktivit - děti vedeme k pravidelnému aktivnímu trávení volného času na čerstvém vzduchu místo pasivní konzumace rozmanitých zábav u obrazovek, otužování, pomáháme jim též s rovnoměrným rozvržením odpočinku a zátěže, v neposlední řadě též dohlížíme na jejich dostatečně dlouhý a kvalitní spánek, během kterého organismus regeneruje a předchází se tak jeho vyčerpání dlouhodobým stresem. 

Úprava denního režimu v rizikových obdobích

Stejně jako v jiných oblastech života, i zde platí lidové rčení "připravenému štěstí přeje". Nečekáme tedy až na příchod prvních příznaků nemoci, ale aktivně nákaze předcházíme. Hlavní vliv má zejména chování naše a našich dětí v každodenních běžných činnostech. Snažíme se snížit množství původců nákazy, se kterými se setkáváme. Uzavřené prostory (školní třídy, domácnosti) pravidelně krátce, ale intenzivně větráme. Zejména dětem připomínáme, aby si před každým kontaktem s jídlem důkladně umyly ruce teplou vodou a mýdlem, na cestách pak použily alespoň desinfekční gel. Hygiena rukou je nejzákladnější prvek v zamezení šíření původců infekcí - jak směrem od nemocného dále (nosní sekret při rýmě, sliny při kýchání atd.), tak nákaza dalších po kontaktu s kontaminovanými předměty (kliky u dveří, půjčování lahví s tekutinami, ochutnávání svačin, podání rukou při pozdravu atd.). Další rizikový faktor rozvoje nákazy je oslabení slizniční bariéry dýchacích cest jejím vysoušením (přetopené místnosti, klimatizace) a drážděním prachem s průmyslovými zplodinami. Velkým přínosem je tedy pravidelné každodenní používání solných roztoků (Vincentka, mořská voda aj.), které sliznice zvlhčí a opláchnou od prachových částic a choroboplodných zárodků.  

Podpora imunitního systému

Období častějších infektů představuje pro organismus zvýšené nároky na přísun vitaminů a stopových prvků - zejména vitaminu C, D, E, části vitaminů skupiny B, železa, zinku a selenu. Nejpřínosnější je navýšení přísunu těchto vitaminů v přirozené podobě, tedy stravě (zejména čerstvé ovoce, zelenina, libové maso a ryby, zakysané mléčné výrobky, ořechy a semínka). Nesmíme zapomínat ani na dostatečný pitný režim - dle stáří dítěte 1-2 litry tekutin rovnoměrně rozdělené v průběhu celého dne.

V různých úpravách můžeme využít desinfekčních účinků přírodních produktů - zázvoru, medu, aloe vera, echinacei, cibule, česneku, případně hřebíčku a anýzu. Dětmi nejlépe přijímané jsou léčivé formy nálevů ("čajů") a výluhů ve formě sirupu či tinktur ("kapek"). Při dlouhodobém užívání dosahují dobrých výsledků produkty na bázi glukanů vyrobené z hlívy ústřičné či jiných hub (např. Imunoglukan) nebo enzymoterapie (Wobenzym). Ke správnému fungování nejen střevní části imunitního systému pak můžeme přispívat optimalizací střevní mikroflóry probiotiky ("hodné bakterie") se složkou prebiotickou (vhodné prostředí pro růst bakterií). Po poradě s pediatrem či imunologem je možné v některých případech užívat preventivně i bakteriální lyzáty (tj. neaktivní části bakterií, proti kterým si imunitní systém vytvoří protilátky "do zásoby"). 

Když už nemoc zaútočí...

I přes pečlivou přípravu se čas od času stane, že dítě virózou onemocní. Připravený organismus dítěte si ale většinou s nemocí poradí rychleji, než u dítěte nepřipraveného. Nemocné dítě necháme co nejdříve mimo dětský kolektiv a zajistíme mu vhodné podmínky k uzdravení - to znamená klidový režim v domácím prostředí, lehká nezatěžující strava plná vitaminů, zvýšený příjem tekutin (část možno i bylinných čajů - heřmánek, jitrocel, šalvěj, květ černého bezu či lípy atd.; část potřeby tekutin možno hradit vydatnými masovými vývary přinášejícími současně i dobře využitelnou energii), tepelně neutrální prostředí (zejména nepřetápět), vlhčení vzduchu (např. odpařovače či alespoň vlhký ručník na topná tělesa, zintenzivnění aplikace zvlhčujících solných roztoků na sliznice). V akutním stavu lze mimo léků na horečku (pouze při teplotě v podpaží nad 38,0°C, případně v konečníku nad 38,5°C), případně léků k uvolňování hlenů přidat, a zkrátit tak dobu léčby či zmírnit intenzitu potíží, další pomocné přípravky - např. Kaloba.

Zcela zásadní je ale nezapomínat, že ani sebevíce podpůrných prostředků nepřinese dostatečný efekt, pokud nebudeme jednotlivé infekty řádně doléčovat. Jestliže neposkytneme organismu dostatečně dlouhý klidový čas k návratu do původní úrovně odolnosti, hrozí rychlý rozvoj dalšího infektu nebo komplikací.

Autor: MUDr. Lenka Jačková